cz / en

občanské právo procesní, civilní proces

Občanské právo procesní je odvětvím soukromého práva, které upravuje civilní řízení před soudem. Stanoví postup soudu při rozhodování sporů a věcí nesporných, určuje práva a povinnosti účastníků řízení, jejich vzájemné vztahy a dopad jejich konání či nekonání na proces.

Právním předpisem upravujícím civilní řízení v ČR je Občanský soudní řád (OSŘ). Základními oblastmi, které tento předpis upravuje, jsou určení příslušnosti soudu ke konkrétnímu případu, definování kdo a za jakých podmínek může před soudem vystupovat, jaký je průběh řízení či jaké úkony může učinit soud a jaké jednotliví účastníci. Neméně důležitou součástí úpravy v OSŘ je úprava doručování písemností stranám sporu, dokazování tvrzených skutečností či způsob výkonu rozhodnutí.

Základní zásady civilního řízení:

Zásada rovnosti účastníků před soudem, která je zajištěná již na ústavní úrovni a svojí povahou je přímo esenciální pro zajištění spravedlnosti procesu.

Zásada nestrannosti a nezávislosti soudců, která je zajišťována řadou záruk, a to jak organizačních (organizaci soudů upravuje zákon č.6/2002 Sb. O soudech a soudcích), tak i procesních.

Zásada dispoziční, která umožňuje účastníku disponovat řízením a jeho předmětem (typicky možnost zahájení řízení na návrh, možnost zpětvzetí žaloby).

Zásada volného hodnocení důkazů, která znamená, že není předem určena váha jednotlivých důkazních prostředků, ale je na uvážení soudce, aby dle průkaznosti důkazního prostředku určil jeho váhu.

Zásada veřejnosti, která platí v naprosté většině případů, umožňuje účast obecenstva na jednání před soudem a dopomáhá tak k větší transparentnosti řízení.

Dalším důležitým principem je dvojstupňovitost civilního řízení. Každý proces začíná na prvním stupni - zde se ve věci rozhoduje poprvé a to, zda je ve věci příslušný obecný či krajský soud, stanoví OSŘ. V ČR je možné odvolání jako řádný opravný prostředek v případě nesouhlasu s rozhodnutím soudu prvního stupně. Odvolacím soudem (tzv. druhou instancí) je pro případy řešené před obecnými soudy soud krajský. V případě, že ten rozhoduje v první instanci, je věcně příslušným odvolacím soudem Vrchní soud v Praze či Olomouci. OSŘ ještě umožňuje mimořádný opravný prostředek v podobě dovolání. To je možné podat pouze po vyčerpání řádného opravného prostředku - odvolání - a pouze pakliže je naplněn jeden z dovolacích důvodů. Těmi jsou především procesní vady předchozího odvolacího řízení či nesprávné hmotněprávní posouzení věci. Dovolací instancí je v ČR Nejvyšší soud sídlící v Brně.

Vybraná rozhodnutí vyšších soudů:

Nejvyšší soud ČR,  21 Cdo 3341/2006

Charakter svědecké výpovědi advokáta účastníka řízení.

I. Občanský soudní řád nevylučuje, aby jako svědek byl v řízení slyšen také advokát, případně i advokát účastníka řízení; má-li však vypovídat o skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb, může tak učinit, jen je-li zbaven povinnosti mlčenlivosti.

II. Vypovídá-li advokát, zástupce účastníka řízení, v tomtéž řízení jako svědek o skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb tomuto účastníku řízení, je věrohodnost jeho výpovědi již z důvodu existence smluvního vztahu o zastoupení mezi účastníkem řízení a advokátem výrazně oslabena a soud při hodnocení tohoto důkazu musí k této okolnosti přihlížet; zpravidla bude takový důkaz jen součástí logického důkazního řetězce, který nenarušuje, nikoli důkazem rozhodujícím. 

Nejvyšší soud ČR, 20 Cdo 2926/2006

K dokazování v občanském právu

1. Soud musí při zjišťování skutečností rozhodných pro doručení soudní písemnosti postupovat v souladu se zákonem přiměřeně podle § 122 a násl. o. s. ř. a umožnit účastníkům být při provádění důkazu listinou, jejíž obsah je zaměřen ke zjištění rozhodných skutečností a vyjádřit se k její pravosti či správnosti.

2. Jestliže odvolací soud při zjišťování skutečností rozhodných pro doručení soudní písemnosti nenařídil jednání, ačkoliv ho o to oprávněná písemně požádala, byl jeho postup zjevně nesprávný a řízení je postiženo „zmatečností".

Nejvyšší soud ČR,  33 Odo 647/2006:

K právnímu posouzení věci

1. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva.

2. Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu příslušné právní normě, jež vede soud k závěru o právech a povinnostech účastníků. Právní posouzení je nesprávné, dopustil-li se soud při této činnosti omylu, tzn. když na správně zjištěný skutkový stav aplikoval jinou právní normu nebo aplikoval sice správnou právní normu, ale nesprávně ji vyložil, nebo ze zjištěných skutečností vyvodil nesprávné právní závěry.

3. Posouzení skutku (skutkového děje) po právní stránce je vždy úkolem soudu; žalobce nemusí svůj nárok právně kvalifikovat a pokud tak učiní, není soud jeho právním názorem vázán. Pouhá změna v právní kvalifikaci skutku proto není změnou žaloby.

4. Byl-li žalobou uplatněn nárok na peněžité plnění, vycházející ze skutkového tvrzení, že na základě smlouvy o nájmu žalovaný užíval nebytové prostory a neposkytl za to žalobci smluvené protiplnění (nájemné), avšak v průběhu řízení soud posoudil nájemní smlouvu jako neplatnou a jiný důvod užívání nebyl tvrzen, není změnou skutkového stavu vymezeného v žalobě, posoudí-li soud nárok žalobce na zaplacení požadované částky podle hmotněprávních norem upravujících nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

Ústavní soud ČR, Právo na soudní a jinou právní ochranu, III. ÚS 892/08:

Rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku a i při něm je třeba respektovat právo na spravedlivý proces. Pokud odvolací soud nepřiznal stěžovatelce právo na náhradu nákladů řízení přesto, že byla úspěšná, a toto nijak neodůvodnil, resp. jeho důvod nepřiznání náhrady nákladů řízení byl v rozporu s kogentním zákonným ustanovením, porušil stěžovatelčino právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud ČR, Právo na soudní a jinou právní ochranu, III. ÚS 635/06:

Není možno se ztotožnit s argumentací obecného soudu, že návrh na vydání předběžného opatření, kterým měl být uložen zákaz účastníkovi řízení zcizit konkrétní nemovitosti, je bezpředmětný, pokud účastník řízení tyto nemovitosti již prodal. V případě, že v době rozhodování o takovém návrhu nebyl vklad vlastnického práva kupujícího do katastru nemovitostí příslušným katastrálním úřadem povolen, může vydané předběžné opatření zabránit převodu vlastnického práva na kupujícího k předmětným nemovitostem (§ 76e odst. 2 občanského soudního řádu, § 5 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů).

Pokud obecný soud dospěje k závěru, že předběžné opatření nemá z hlediska ochrany práv navrhovatele žádný význam, je povinen zdůvodnit, na základě jaké úvahy k tomu dospěl, a vypořádat se s argumentací navrhovatele, ze které má plynout závěr opačný, protože jinak jím vydané rozhodnutí se dostane do rozporu nejen s účelem soudního řízení, ale i principem spravedlivého procesu.

Tisknout